Děkuji, odcházím!

Myslím, že mohu říct, že jsem toho zažil za mého veřejného působení skutečně mnoho, od přípravy 17. listopadu, zakládání a vedení stávkového výboru na vysoké škole, přes vedení školní rady jednoho z nejúspěšnějších gymnázií v republice, po deset let působení v pozici místostarosty osmdesátitisícové městské časti Prahy či vedení krajského výboru pro životní prostředí. Bylo to 14 roků života, kdy jsem se naplno věnoval práci pro druhé. Měl jsem tak příležitost poznat práci radnice, hejtmanství a jako člen republikového vedení i práci poslanců a ministrů, se kterými jsem v té době byl hodně nablízko a mnohdy řešil problémy, které přesahovaly hranice města. Byla to pro mne léta budování parků, obnov náměstí a výstavby desítek zázemí pro děti a sport, tvoření a postupné naplňování plánů. Rád jsem pro tuto činnost opustil i manažerskou pozici v jedné z nejprestižnějších českých společností PPF. Na své kůži jsem zažil ale i to, jak moc dovede být tato práce lidsky nevděčná, jak podlé útoky dělají mocní, kterým člověk ve veřejném zájmu zkomplikuje jejich kšefty, a k jakým křivárnám se uchylují ti, co sice mnoho neumí, ale o to více se derou na výsluní.

Velmi jsem proto váhal, zda se po deseti letech, kdy jsem své působení na radnici i v politice ukončil, mám vyslechnout výzvy svého okolí a opět se začít veřejně angažovat. Rozhodování to bylo o to těžší, že bych kvůli tomu musel opustit skvělý tým lidí Charity Beroun, se kterou se mi za těch sedm let, co ji vedu, podařilo urazit hezký kus cesty a dokončit či připravit řadu nových projektů. Na straně druhé jsem vnímal dlouhodobou frustraci mnoha mých přátel, podnikatelů, lékařů, umělců a vzdělaných lidí z toho, že naše město dlouhodobě vedou představitelé, kteří od lidí nedostali mandát (ani starosta Kůs 2016 – 2018, ani starostka Chalupová (od 2018), nebyli vítězi voleb a s volebním výsledkem pod 15% hlasů, patřili spíše k všeobecně neoblíbeným kandidátům), město stagnuje, není schopno připravit větší rozvojové projekty, k jeho záměrům ani potřebnému rozvoji se dlouhodobě nevedla téměř žádná diskuse,…

Rozhodla až situace, kdy paní starostka začala veřejně mluvit o tom, že se cítí již z toho všeho unavená, a že se už těší na důchod na který má nárok, a na to, že si konečně užije vnoučata,… To mezi těmi, co jim není situace v Berouně lhostejná, podnítilo nové diskuse o tom, kdo by mohl být novým starostou, protože všem bylo zřejmé, že stávající berounské formace nenabízejí nikoho, kdy by měl potřebné zkušenosti, čas a schopnosti vést město k potřebnému rozvoji, být v dobrém duchu skutečným manažerem a hybatelem, který dá městu nový směr. Tak vzniklo uskupení SPOLEČNĚ PRO BEROUN a naše jasná deklarace, co městu nabízíme – nového starostu, tým zkušených angažovaných lidí, nezatížených předchozími kontroverzemi s městem ani opozicí.

Do voleb v Berouně jsem vstupoval po dvanácti letech mého návratu k běžné práci s odhodláním, že zdejším lidem nabídnu své zkušenosti, svou práci nezatíženou jinými aktivitami či rodinnými povinnostmi, svou schopnost řídit velký kolektiv, vést diskusi a spojovat lidi pro dobrou věc. Osobně jsem do této kandidatury vkládal naději, že se podaří překlenout stávající animozity mezi dosud vládnoucí sestavou a nastupující generací mladých a vzdělaných lidí. Výsledky voleb mi však k tomu nedaly potřebný mandát. Když se pak stávající „vládní garnitura“ ODS, ANO a Nezávislých Berouňáků promptně dohodla, že v zájmu zachování své moci nad městem bude ignorovat jednoznačné výsledky voleb, odešel jsem, navzdory nabízenému místu radního, raději do opozice, abychom nepomáhali konzervovat to, co drtivá většina všech lidí, se kterými jsme o této věci mluvili, považovala za špatné. Z přítele jsem se tak stal přes noc pro koalici nepřítelem, se kterým se „za trest“ nebude jednat o ničem, a kterého je zapotřebí zcela izolovat, aby všichni viděli, jak vypadá nepřízeň vládnoucích.

Když se pak radniční koalice raději dohodla na tom, že jí zdejší zástupkyně SPD bude dělat takovou, řekněme „pátou kolonu“, která se nadále bude naoko tvářit jako opozice, a za bezvýznamné ústupky a pocit sebedůležitosti bude koalici zachraňovat hlasování vždy, když bude potřeba (když třeba bude někdo z koaličních zastupitelů chybět, nebo bude ve střetu zájmů), a k tomu všemu bude skutečné opozici okopávat chodníky a kydat na ně hnůj, bylo zřejmé, že v tomto volebním období se poměry na berounské radnici nejenže nezlepší, ale ještě zhorší.

Po roce, který jsem strávil v zastupitelstvu, mi moje další působení proto nedává smysl. Chybí mi zde alespoň základní schopnost radních vést dialog, nebo alespoň přijmout rozumnou kritiku a využít potenciál těch, kteří jsou schopní a mají chuť pro město pracovat, jak to dovedou starostové Králova Dvora či Tetína. Proto jsem se rozhodl předat svůj mandát mladému, schopnému kolegovi a zkušenému ekonomovi Ing. Martinu Dolejšímu, kterému bych tímto chtěl dát příležitost načerpat potřebné zkušenosti zastupitele. Věřím, že jeho elán a odhodlání posílí řady těch, kteří budou po příštích volbách řídit radnici lépe, než je tomu dosud. Takové sestavě budu rád pomáhat.

Vážení přátelé, mrzí mne, že jsem pro Vás za Vaši důvěru a podporu, které si vážím, nemohl nyní udělat více. Vnímám však jako potřebné dát příležitost mladším a své síly spíše napřímit k jejich podpoře, abychom si tu „vychovali“ nastupující generaci schopnou převzít řízení našeho města. Děkuji Vám za pochopení a podporu těchto kroků.

Ing. Bc. Petr Horák